Klíčem k tomu, abychom jezdili úsporněji, zpravidla není nižší rychlost – ta uspoří palivo prakticky jenom při dálničních rychlostech, kde se do spotřeby silně promítá aerodynamický odpor, rapidně se zvyšující s rychlostí. Vzhledem k velké čelní ploše většiny dodávek se všeobecně nejedná o aerodynamicky efektivní vozidla a značně závisí na konkrétním vozu. U některých dodávek už není znatelný rozdíl ve spotřebě při zpomalení ze 120 km/h na 110, u některých má ale smysl zpomalit třeba až na 90 km/h, neboť nad tuhle hranici spotřeba rapidně roste.

Všeobecně ovšem platí, že rychlá jízda po dálnici, zejména pak „tavení“ na plný plyn a zpomalování jen kvůli provozu, je z pohledu spotřeby extrémním plýtváním, u kterého se navíc reálně neušetří prakticky žádný čas. Hustý provoz na dálniční síti nejen u nás, ale třeba i v sousedním Německu, které svádí k rychlé jízdě svými úseky bez rychlostního limitu, vám beztak zpravidla nedovolí jet výrazně vyšší rychlostí po takovou dobu, abyste na dojezdovém času ušetřili víc než pár minut.

Takže i když spěcháte a máte pocit, že zběsilými akceleracemi na 160 a následným bržděním na 110 kvůli provozu ušetříte spoustu času, reálně neušetříte čas žádný a akorát plýtváte spoustou paliva.

Opravdu pomůže jedině plynulost

Reálným klíčem ke snížení spotřeby je totiž snaha o to, abyste jeli co nejplynuleji. A to určitě neznamená ani pomalu, ani rychle. Znamená to tak akorát. Cílem je maximální souznění s okolním provozem, využívání hybného momentu vozidla a předvídání situace.

Mnoho lidí si třeba myslí, že pro nižší spotřebu je ideální nikdy nejezdit na neutrál a nenechávat tak motor běžet na volnoběh. To je ovšem chyba a správný způsob není jen jeden nebo druhý – je to kombinace obojího v závislosti na situaci. Pokud například jedete z  kopce a víte, že po jeho sklesání se opět dostanete do stoupání, dává daleko lepší smysl vyřadit, nechat auto „plachtit“ a rozjet se vlastní setrvačností, a potom ve stoupání využít „zadarmo“ nabytou rychlost k tomu, abyste nemuseli do kopce tolik akcelerovat.

Pokud ovšem víte, že z mírného kopce sjíždíte do obce, nechte zařazeno a naopak využívejte brzdný účinek motoru k tomu, abyste značku se začátkem obce míjeli padesátkou, aniž byste se museli dotknout brzd. Totéž platí při přijíždění k semaforu, dojíždění pomalejšího provozu nebo při přijíždění k přechodu, na kterém čeká chodec. Zpomalujte dopředu a klidně mu pokyňte, ať jde. Nikdy nemá smysl stát do poslední chvíle na plynu a pak začít brzdit. Daleko úspornější je včas „odstavit“, začít plachtit nebo brzdit motorem a pomalu snížit existující rychlosti auta.

Zároveň má však spousta lidí pocit, že plynulá jízda obnáší třeba k uzoufání pomalou akceleraci. Což ovšem také není pravda. Tím, že při odjezdu z křižovatky nasázíme všechny rychlosti už na prvních padesáti metrech a potom zrychlujeme na městskou padesátku 20 sekund, nic neušetříme a akorát nám z toho zatuhnou lopatky s variabilní geometrií v turbodmychadlu. Přeplňované vznětové motory, které se objevují v naprosté většině dodávek, pracují nejefektivněji, když turbodmychadlo tlačí a zvětšuje tak volumetrický objem motoru. Akcelerace se proto nebojte, zrychlete klidně svižněji (ale zase bez vytáčení motoru kvůli odporům ve vysokých otáčkách), dříve dosáhněte cílové rychlosti, na kterou zrychlit chcete, a s tou potom znovu pracujte.

Nezapomeňte si taky nechávat odstup od aut před sebou. Velká spousta kolon vzniká v hustém, ale plynulém provozu jen proto, že si řidiči nenechávají odstup. Stačí aby jedno auto zpomalilo a několikáté auto za ním už musí kvůli malému odstupu zabrzdit do zastavení. Tady platí, že čím větší odstup si necháte, tím méně budete muset zpomalit a tím méně zase zrychlovat.

Uvidíte, že jakmile si osvojíte návyky ke zvýšení plynulosti jízdy, budete více předvídat a více souznět s provozem, začne vám plynulá jízda náhle dávat velký smysl a hlavně budete její pravidla a zákonitosti aplikovat naprosto automaticky. Podíl času, kdy za jízdy brzdíte brzdami, se značně sníží, vy budete více využívat hybné síly auta a třeba doprava na silnici vás nebude zdaleka tolik štvát, protože s ní daleko víc splynete, budete méně často prudce zpomalovat a ještě méně zpomalovat do zastavení. A hlavně budete mít nižší spotřebu – mnohdy o dost.

Jak ještě pomoci spotřebě

I za předpokladu, že vaše auto nemá nějaký razantní technický problém, který by spotřebu zvyšoval, a který by bylo třeba odstranit v servisu, můžete spotřebu uživatelsky snížit ještě pár věcmi.

V první řadě dbejte na pneumatiky a především jejich dofouknutí. Všeobecně se ví, že zimní gumy v létě spotřebu zvyšují, takže se jejich „dojíždění“ nevyplácí. Podobně se nevyplácí ani jízda s podhuštěnými gumami, které pak mají velký odpor.

Z pohledu aerodynamiky se nevyplácí na střeše vozit nepotřebnou zahrádku a ve vyšších rychlostech mimo město jezdit s plně otevřenými okny. Ta jsou ve výsledku méně úsporná než jízda s klimatizací.